Chcete-li světlo, běžte do tmy.
Pod názvem „Místo v srdci“ najdete i webové stránky s kompletními informacemi i podrobnými radami k pobytu ve tmě – třeba i jak si dělat poznámky.
Cituji ze svých záznamů: „ Úterý 11.10., v 16h jsem zhasla světlo. Po chvilce jsem ještě jednou rozsvítila (to se smí :-) – myslela jsem si, že asi po 15 minutách – a ono jen po 6... Drobně prší a jinak je ticho.“
Tma tmoucí, dám ruku před obličej a nevidím vůbec nic. Jsem v chatce zvaná Poustevna, v jednoduché dřevěnce, z místních chatek je ta nejmenší, ale i tak je tu dost místa na protažení a cvičení typu jóga apod. Také je nejlevnější, na pobyt jsem se přihlásila jako náhradník pár dní před nástupem za někoho, kdo odřekl. Tak to vyšlo – jak je mým častým zvykem, bez dlouhodobé rezervace předem. O pobytu ve Tmě jsem ale věděla už delší dobu a na netu si našla info z různých zdrojů. Nalákalo mě i to, že nešlo o celotýdenní pobyt – na to jsem nějak neměla odvahu, takže mě čeká povalování se ve tmě od úterý do sobotního rána.
Postel je nízká – jak když je matrace na zemi, později mi to trochu začne vadit, nemám možnost si aspoň na chvíli sednout tím naším běžným, evropským způsobem. A to jsem zvyklá sedat doma často na zemi, na polštáři apod. Mám tu též přehrávač (bez jakéhokoliv světýlka) s několika usb nahrávkami a také malou místnost s wc a sprchou – bez dveří a prahu. Vše je upravené tak, aby si člověk při pohybu ve tmě neublížil. Z „koupelny“ pak vedou klasické dveře do malé předsíňky, kam mi můj pečovatel Vladimír podle domluvy donese jídlo, čaj apod. Na úterý jsem nechtěla nic – mám ještě zbytek svých zásob a na středu jsem si objednala jen čaj, chci trochu vytrávit. Myslím, že k rozjímání, meditaci…a povalování se to hodí, takže strava až od čtvrtka.
Tma je tu dokonalá, několikrát dostanu záchvat smíchu (kdosi vtipný jednou pravil něco v tom smyslu, že když se naučíme smát sami sobě, nevyjdeme ze srandy celý život). Při pohybu a přesunu směr wc, nebo umyvadlo ztrácím orientaci, stěny jsou najednou podivně zakřivené, fascinuje mě, jak na tak malém prostoru dokážu bloudit. Později se mi několikrát vybaví scény z filmu „Harry Potter“, kdy se měnil prostor chodeb a schodiště… zažívám něco podobného.
Zavírám oči a po nějaké době mi najednou naskočí živé vzpomínky na přítele, s kterým jsme náš vztah před pár lety hloupě nezvládli. Mám chuť mu zavolat, jenže, cha jenže mobil se tu nepoužívá, to je jedna z příjemných stránek takového ozdravného pobytu :-) - Jste odstřiženi od internetu, mobilu...a zůstanete napospas sami sobě. No, kdy se vám to zase stane? A stejně - Jak volat někomu, kdo to zásadně nebere?
Podle rady si píšu stručné poznámky (sešitek i tužky k dispozici) – obyčejnou tužkou a velkým tiskacím písmem, i když občas přejdu do normálního písma. Zpětně pak vidím, že to funguje a velká část je čitelná, jen si nesmíte udělat zmatek ve svém značení, kde jste přestali psát. Bo – když pak napíšete dva texty přes sebe, tak je to těžko luštitelné.
Z poznámek: „Tma vás zpomalí – pokud si nechcete narazit třeba palec, nebo hlavu, tak zaručeně.“
Středa – „Mé Camino – tak by se mohla jmenovat knížka, kterou chci napsat.“
Ráno – dopoledne(??) spím, občas mě budí veverky, které dělají pořádný rámus. Vladimír mě upozornil, že je na střeše sem tam (anglicky sometimes ;-) uslyším, ze začátku mi to přijde veselé až roztomilé. Později začnu mít pocit, že se dobývají dovnitř, je to fakt razantní a když zrovna spím, tak ten náhlý randál je pomalu na infarkt, poslední noc je vnímám jako agresivní mrchy.
Dám si sprchu, když už jsem teda vzhůru – ledovku, i to jsem věděla předem. Poustevna má jen studenou vodu. Nejdříve s tím bojuju, pak je to ale parádní a až euforický pocit. Cvičím své sestavy na protažení zad a celého těla, ásany z jógy – tak důkladně a pomaluuu jako už dlouho ne. Naposledy možná na nějakém jogínském pobytu, kdysi…s vděkem vzpomínám na svého kamaráda a letitého jogínského cvičitele Petra.
Mám silnou potřebu vyvětrat, no ale okénko tu jasněže žádné není, jen dřevěné stěny a dole u země je malý fuk – větráček, který zajišťuje ventilaci. Dá se i zapnout a tím zesílit, pro mě je to ale málo. Jsem větrač – ráno je to první věc, kterou dělám – otevřu okna, balkon a větrám.
Chůze ve tmě – nevím jak kdo, ale já střídám cosi ve stylu – batole a podnapilý cvičenec tajči – buď jdu po čtyřech a nebo tedy ve vzpřímeném stoji , ovšempřesunuju se velmi pomaličku a zároveň rukama vláčným pohybem mapuju prostor.
Dostanu termosku s čajem, vychutnávám si pití a pak zas ležím.
Zápis: „ Tady nepotřebuju brýle, super!.... Už se na nikoho nevaž. Výstava fotek z Camina (v knihovně). Výlet do Žehuně.“
V polomeditačním stavu se mi opět otevírají vzpomínky a zaskočí mě, jak čerstvě a živě se mi vracejí některé zážitky, podle mě už zahojené rány – asi úplně ne, znovu se otevřou traumata prožitá (a myslela jsem si, že už i skoro zapomenutá).
Čtvrtek: Myšlenka dne – zápis: „Nic nemusím… Neposlouchej poradce, poslouchej sebe….Vyhodit fotky. (Před stěhováním po pobytu ve Tmě, které proběhlo takřka na den přesně o měsíc později – opravdu velkou část fotek vyhodím, tedy nevyhodím – nechce se mi mé osobní fotky dát do popelnice – spálím je ve svém Lese, trvá to dlouho a je to zvláštní pocit se dívat, jak bych mazala kus života..Hodně fotek mi ale stejně zůstalo).
Hledím do tmy, pak zavřu oči a okamžitě se mi rozběhne něco jak nádherný film, imaginace – jak bych pomalu stoupala nad krajinu, otevírá se pohled na lesy, moře, postupně se dívám z větší výšky, je to nádhera. Po nějaké době otevřu oči a místnost se mění, vidím stíny – odstíny černé a šedé, několikrát vidím svůj stín, jakoby tu bylo slabé světlo.
Kde je ale jídlo? Na dnes mám objednané – nevařené, neboli raw a už se fakt těším. Zápis: „Workaway – jdi do toho. (Workaway je celosvětový systém – možnost, jak cestovat a pracovat za stravu + ubytování). Sázet stromy. „
Vybírám z nahrávek na usb a poslouchám J.Duška – 4 dohody. Jeho skvělé vystoupení jsem viděla loni v Ostravě. Zápis: „Dát doma na nástěnku: 1. Nehřešte slovem. (Nepomlouvat, neubližovat)...Sázet stromy. (to není ze 4 dohod - to mi chodí odjinud). Tati, jsi tady?“
Ťuky ťuk, Vladimír je za dveřmi a tichým hlasem se ptá, jestli chci, aby šel dál. Tenhle způsob je dopředu vysvětlený a domluvený - můžete svého pečovatele pozvat na kus řeči anebo taky ne. Souhlasím s návštěvou, chvíli spolu posedíme a zeptám se na pár věcí - třeba ty stíny - jestli je to normální. Prý ano. Nemám potřebu si dlouho povídat, dostala jsem se do stavu jakéhosi ponoru do svého světa. A taky mám pořádný hlad. Loučíme se a já se s nadšením pouštím do jídla, je to skvělé!! Nepamatuji si, kdy naposledy jsem si jídlo tak vychutnala - a není to jen tím vyhládnutím. Ale taky tím, že mě nic nerozptyluje, nekontroluju sms v mobilu, nečtu si, neposlouchám rádio, nečučím do mejlů...jen jím a pomalu přežvykuju, vychutnávám a vnímám vše jen hmatem, chutí a čichem. Jím pomalu, mám čas.
Pokračování - závěr - příště :-)
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 6. - závěrečná
Kapitola VIII. Požár a Ptakopysk záchrance. Opět se vzbudili do krásného a slunečného rána. Někteří se spokojeně protahovali a s úsměvem vítali nový den. Na Mecháčkovi 2 bylo ale jasně vidět, že se neprobudil do dobré nálady.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 5.
"Vodní hrátky Kapitola VII. „Tak tady jsou,“ ozval se tenký, pronikavý hlásek. Překvapeně se rozhlédli a až teď si všimli modrozelené vážky, která nad nimi kroužila.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 4.
Kapitola VI. STROM záchrance. Sluníčko zašimralo spáče v obličeji, několik ptáků začalo radostně vyzpěvovat a vítat nový den, za nedalekým křovím se mihlo cosi modrooranžového.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 3. Kapitola V.
U jezírka. „Brum, brum, brum, máme velký dům.“, spokojeně si začal prozpěvovat Mecháček 2 a zároveň vesele poskakoval. Ostatní se přidali a v dobré náladě šli dál. Víla chvílemi též hopsala a chvílemi se vznášela.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. část 2.
Kapitola IV. Setkání průzkumnické výpravy s Vílou a Ptakopyskem. „Tož, to je betelné kocór“, s obdivem zvolal Mecháček 1. „Betelné có, kdo hele?“, nechápavě se zeptal Moula.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Fotbalový zápas se dohrál noži. Další důkaz, jak války klanů sužují Německo
Premium Tam, kde kdysi přilétla nějaká ta rána pěstí, se dnes střílí. Řeč je o okresním fotbale v Německu,...
Chybí důležitý lék na astma, i kvůli ceně. Kdo koho vydírá? přou se lidé
Premium Češi s astmatem, alergií či chronickou obstrukční plicní nemocí složitě shánějí lék ve spreji...
Na Ukrajině se už vykládá pomoc z amerického miliardového balíku
Americká vojenská pomoc pro Ukrajinu v rámci balíku, který Kongres schválil koncem dubna, již...
Při hromadné nehodě na Karlovarsku zemřel člověk, další čtyři se zranili
Vážná dopravní nehoda dvou osobních a nákladního vozidla uzavřela silnici I/6 u Čichalova na...
Prodej bytu 2+kk, 50 m2 - Český Brod
Český Brod, okres Kolín
3 990 000 Kč
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 531x
Mé běžecké motto, ke kterému jsem se proběhala:
Běh je očistný.
A chodecké, ke kterému jsem se prochodila:
Chůze je osvobozující.