Bylo, nebylo aneb Furt se cosik děje a já to na sebe prásknu.

Možná, že tohle byl jeden z posledních výrazných signálů, který se mnou pohnul, abych už s tím svým rázovitým vyučováním-doučováním-poučováním skončila.

Na začátku léta jsem zahájila jedno krásné ráno v kavárenském koutku nedaleko mého bytu. Globus se to tu jmenuje a bývá tu živo. Když jsem si u pultu objednávala kávičku, chlapík přede mnou už se pomalu sunul ke stolečku a příjemně zvesela končil hovor s obsluhou a zároveň nenuceně zahájil konverzaci se mnou a další paní, která seděla nedaleko nás. Sympaťák se choval mile a přitom nevlezle, přirozeně a tož jsme si sedli ke stejnému stolku.

Paní na něj okouzleně hleděla a zkušeně odhadla: „Vy nejste z Ostravy, že ne. Tady se lidi většinou tak neusmívají.“ – Pravdu měla, že prý kousek od Olomouce. Bavili jsme se všichni společně dál v pohodové náladě a stačili jsme si říct i co, kdo robí. Mezi řečí jsme se také dozvěděly, že chlapík před nedávnem čirou náhodou koupil od kámoše kousek jakýchsi kávových plantáží v Africe a že prý u něj teda  dobrý. Hovořil o tom pozemku jak o své zahrádce, na které se ještě nebyl podívat.

Když došlo na mou volnou nohu s angličtinou, zadíval se na mě a že zkusí říct něco poanglicku. Čekala jsem něco běžného jakože třeba I like travelling a tak. Zazněla věta: „ I have never seen anything so beautiful“ a usmíval se na mě. – No, co myslíte, že jsem udělala já? Co že jsem řekla na lichotku takového kalibru? Nepolila jsem se kafem, ani žádná vtipná odpověď nezazněla. Já jsem ho pochválila. Ano, pochválila.Jako tuctová, unavená úča jsem ho pochválila za perfektní použití předpřítomného času. To by vzalo vítr z plachet i Donu Juanovi.

Po návratu domů jsem upadla do několikadenní deprese a říkala si věty typu: No výborně, to jsi mu mohla dát rovnou jedničku a pochvalu do žákajdy. Marný a ztracený případ…

Trochu jsem to vše rozchodila na Svatojakubském putování Španělskem v červnu a došlo mi, že je nejvyšší čas s klasickým – převážně individuálním – učením skončit.

Volná konverzace anglicky – to ano, to mě stále baví, dává mi to větší smysl. A lekcím takového typu se vůbec nebráním, zvlášť u dobré kávy.