Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Minipříběhy vánoční

Ježiš, tam je lidí, vyhrkne ze sebe chlapík, který nevěřícně třeští oči směr fronta u pultu s masem a uzeninami. V hlase beznaděj, s povzdechem prohodí něco v tom smyslu – tak pojď, jdem to teda koupit.  

A nervózně se podívá na svého otce (aspoň tak to odhaduji), seniora v pokročilém věku, který se opírá o vozík a s klidným výrazem člověka, který už nikam nespěchá, se pomalu šourá ke konci řady.

S úsměvem kolem nich projdu, v duchu si říkám, jo,jo, jednou přijde doba, kdybys rád pomohl a ono najednou nebude komu… V momentě se mi vybaví vzpomínka stará jen pár let, kdy jsme s mým tátou absolvovali něco podobného v ústeckém globusu, který byl tenkrát podobně přeplněn lidmi jako teď ten ostravský. Byly to první svátky, kdy táta zůstal sám po více než 55letém manželství. S mamkou do té obrovské sámošky občas vyrazili, i když to bylo na druhém konci města.  Vždy tam i poseděli u kávičky, nešlo jen o nákup.

Když jsem za ním na svátky přijela, souhlasila jsem, že tam spolu zajedeme, i když to nebylo třeba a bylo mi jasné, že tam bude husto. Že prý tam mají ty nejlepší uzeniny a šunčičku a tak (jo a taky si tam dáme tu kávičku). Ze začátku docela dobrý, ale když jsme se blížili k masovému úseku, masy fakt houstly a já se tvářila asi podobně jako teď ten chlapík. Největší fronta u pultu… tam nejdeme, že ne? – s nadějí v hlase jsem se zeptala svého takřka 80letého tatínka. Odhodlaným hlasem mi  sdělil –počkej tady - předal mi vozík a s výrazem protřelého bojovníka (však taky vojančil v 50.letech na Šumavě) se lstivě protáhl k pultu, kde byla nakrájená jakási pochutina jako návnada. Stála jsem u našeho vozíku a hleděla, kterak můj táta, který se celý život jevil jako zdvořilý a korektní člověk, po ochutnání už zůstal na vybojovaném místě, hned byl obsloužen a se spokojeným, lišáckým úsměvem se vracel ke mně i s úlovkem-nákupem. Zřejmě vzhledem k jeho šedobílým vlasům se nikdo z čekajících nezmohl na slova protestu, stáří má i své výhody.

No ale já už jsem taky dost stará na to, abych byla tak naivní, že dobrovolně vlezu do globusu v předvánoční pondělí dopoledne s představou, že tu nebude tolik lidí. Největší mazec samozřejmě u jídla, vybírám dobře vypadající vánočku a vyslechnu další krátký hovor. Tentokrát je to dvojice kolem 35 let, dáma prohlíží vánočky, jak by to byla její zásadní životní volba a ptá se svého partnera: „Co myslíš, kterou mám vzít – tu s rozinkami, nebo bez?“ – Odpověď je jasná a rychlá: „Prosím tě, to je mi úplně jedno. Nějakou vyber a hlavně už pojď.“  Ukázková dvojice. :-)

Prokličkuji se svým malým košíkem mezi regály a mnoha vozíky, pokladna, uff – tak sem už do svátků radši nee, nebo jedině pozdě večer. Na běžný nákup to jistí malý Albert, který mám za domem.

Tam se vypravím další den pro věci jako brambory a cosi do salátu, malý a rychlý nákup, pár lidí, klídek. „Jak se daří, mladá paní?“ ozve se za mnou veselý hlas. Otočím se – jestli jako fakt já – usmívá se na mě stará známá, s kterou se občas na našem sídlišti potkám. Kdysi paní učitelka v MŠ, kam chodil můj nyní 28letý syn. Dáme se do řeči, vždy se rády vidíme, je to oboustranné. Paní – už dost let v důchodu – stále hezky aktivní, zvládá svou domácnost, pomáhá dceři s jejími dětmi, chodí cvičit.Brzy se dovídám, jak ji její muž se..  A nedivím se, nikam nechodí a ještě prudí. S velkým důrazem mi sděluje – 44let, nevím, jak dlouho to s ním ještě vydržím, nevadí mi, že musím dělat všechny nákupy a tak, ale on nikam nejde a ještě mu vadí, když jdu pryč. Obě se u toho smějeme, ale je mi jasné, že to žádná velká selanka nebude. V závěru jí říkám, že se mi zdá, že už nad její hlavou vidím záblesk svatozáře. Pozdravte Matěje – to jako mého syna, vyřídím, slibuji a ještě se domlouváme, že se zřejmě potkáme na Štědrý večer v místním kostelíku na půlnoční. V deset.

Tak jo, vycházím z obchodu a dumám nad tím, že tuhle dámu většinou potkám, když se v něčem plácám, jak by mi ji někdo vždy poslal. Tento týden na mě dolehla má samota, no jo vánoční období, a když jsem ji slyšela, hmm, mám se docela fajn.

U našeho paneláku potkávám souseda, který vyráží též nakoupit, je to tu jak na vsi, občas – a to je fajn. Zdravíme se, na chvíli se zastavíme, však mám dnes už volno, nespěchám. A soused – letitý důchodce a vdovec už vůbec ne. Chodí pomalu s berlemi, minule jsem se ho ptala, jestli něco nepotřebuje, že mu můžu nakoupit. Jen se usmíval, a že prý děkuje, ale ne, že musí chodit a hýbat se – tož, s tím se dá jedině souhlasit. Dnes prohodíme pár slov a s úsměvem se diví, že žiju sama – prý kdyby byl o 30 let mladší, tak už by se ucházel. Oba se smějeme, přejeme si pěkné svátky, stejně jako s paní v obchodě si podáme ruce a – dostávám polibek na ruku. Děcka – teda holky – kdy vám naposledy někdo políbil ruku? Navíc tak přirozeným a zdvořilým způsobem – stará škola v tom nejlepším smyslu slova. Loučíme se, odcházím a za sebou slyším – Bylo mi potěšením. Něco jako v angličtině – My pleasure. Ty joo – porubské sídliště - mezi Albertem a Globusem.

Jdu s úsměvem domů, hezké Vánoce přeji všem, i tomu pánovi, s kterým jsem asi před měsícem jela tramvají do centra a který dělal, že mě ani ostatní stojící cestující nevidí. Zhruba můj vrstevník, takže žádný zpovykaný puboš, seděl na dvojsedadle a na tom vedlejším, jasněže vnitřním, měl položený batůžek. Visela jsem na tyči ještě s několika dalšími spoluobčany, bo sednout už nebylo kde a říkala si – že mu to není blbý. Po několika zastávkách jsem koutkem oka zaregistrovala pohyb – sáhl po báglíku,hmm, že by? S nadějí a zájmem jsem se zadívala tím směrem a on... vytáhl z batůžku lahváč. Spokojeně se napil, dal láhev zpět, pohoda,klídek.. To mě dostalo, člověk se v ostravskych lokalkach aj zasměje.

A opět se mi potvrdilo to, k čemu jsem se tu za ty roky propracovala: Ostrava je mnohovrstevná.

Fajne svatečky.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Radomila Antošová | středa 23.12.2015 2:00 | karma článku: 15,39 | přečteno: 387x
  • Další články autora

Radomila Antošová

Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 6. - závěrečná

Kapitola VIII. Požár a Ptakopysk záchrance. Opět se vzbudili do krásného a slunečného rána. Někteří se spokojeně protahovali a s úsměvem vítali nový den. Na Mecháčkovi 2 bylo ale jasně vidět, že se neprobudil do dobré nálady.

23.7.2017 v 14:43 | Karma: 14,02 | Přečteno: 231x | Diskuse| Letní povídka

Radomila Antošová

Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 5.

"Vodní hrátky Kapitola VII. „Tak tady jsou,“ ozval se tenký, pronikavý hlásek. Překvapeně se rozhlédli a až teď si všimli modrozelené vážky, která nad nimi kroužila.

15.7.2017 v 22:43 | Karma: 19,38 | Přečteno: 177x | Diskuse| Letní povídka

Radomila Antošová

Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 4.

Kapitola VI. STROM záchrance. Sluníčko zašimralo spáče v obličeji, několik ptáků začalo radostně vyzpěvovat a vítat nový den, za nedalekým křovím se mihlo cosi modrooranžového.

22.6.2017 v 0:19 | Karma: 18,89 | Přečteno: 172x | Diskuse| Poezie a próza

Radomila Antošová

Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 3. Kapitola V.

U jezírka. „Brum, brum, brum, máme velký dům.“, spokojeně si začal prozpěvovat Mecháček 2 a zároveň vesele poskakoval. Ostatní se přidali a v dobré náladě šli dál. Víla chvílemi též hopsala a chvílemi se vznášela.

4.6.2017 v 21:37 | Karma: 21,01 | Přečteno: 203x | Diskuse| Společnost

Radomila Antošová

Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. část 2.

Kapitola IV. Setkání průzkumnické výpravy s Vílou a Ptakopyskem. „Tož, to je betelné kocór“, s obdivem zvolal Mecháček 1. „Betelné có, kdo hele?“, nechápavě se zeptal Moula.

25.5.2017 v 13:41 | Karma: 18,88 | Přečteno: 159x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Vláda nedodrží Fialovy sliby, bojí se lékaři. Hrozí dalšími protesty

20. května 2024  11:27,  aktualizováno  16:55

Zástupci zdravotnických odborů a lékařů se obávají, že vláda nedodrží sliby, které jim v listopadu...

Opilý muž vrhal po lidech v supermarketu pomeranče, na strážníka hodil botu

20. května 2024  16:51

Pod palbou pomerančů se ocitli zákazníci brněnského supermarketu. Ovocnou spoušť měl na svědomí muž...

Za Třincem havarovalo osm aut, včetně nákladních. Provoz na Slovensko stojí

20. května 2024  16:15,  aktualizováno  16:49

U Bystřice na Frýdecko-Místecku došlo v pondělí odpoledne k hromadné dopravní nehodě. Podle hasičů...

Místo na gymnázia chce resort děti posílat na lycea. Není jich ale dost

20. května 2024  16:49

S poptávkou po všeobecném vzdělání by gymnáziím mohla ulevit lycea. Ministerstvo školství...

  • Počet článků 37
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 499x
„Moje maminka ráda běhá a chodí na hory. Moje maminka je hodná. Ráda my kupuje LEGO...“ Cituji přesně, jak to o mě napsal můj tehdy asi 7letý syn, takže před 20 lety. Kromě toho lega to platí stále (hodná ale nejsem pořád:-) Jsem z Ústí n. Labem, z Brna a Ostravy. Mám ráda červené i bílé, čerstvý vzduch a myšlení, pohyb v přírodě, muziku se srdcem. Původní profesí knihovnice, posledních cca 15let mě živí soukromá výuka AJ a překlady.

Mé běžecké motto, ke kterému jsem se proběhala:

Běh je očistný.

A chodecké, ke kterému jsem se prochodila:

Chůze je osvobozující.

 

Seznam rubrik