Camino – Den 11. Abadín – Vilalba - Červené španělské chutná aj z lahve.
na kraji městečka se potkám se španělskou poutnicí, pak se přidají mí známí Francouzi, dozvím se, že jsou bráchové. Jdeme společně a hned za městem odbočíme špatně směr hlavní silnice, to přece ne. S pomocí místních (občas je fajn mít tlumočníky) uhneme pěšinkou a brzy se připojíme na správnou a značenou cestu Camina.
Je opět krásné a slunečné ráno, zatím příjemně chladné, sem tam mlhavo, vychutnávám si vzácný klid. Španělka se se mnou snaží povídat, usměvavá a příjemná, no jo ale kromě španělštiny se očividně s jiným jazykem nekamarádí. Naštěstí se do hovoru zapojí oba francouzští bráchové, něco ze španělštiny znají, určitě víc než já. Je z toho docela veselý, mezinárodní hovor.
Jdeme lesními cestami, je tu chládek a v lese je stále mokro, kolem nás jsou eukalypty, borovice a nádherně voňavo. Během povídání se dozvím sourozeneckou anabázi – ten menší a pomalejší měl před pár dny pořádné potíže s puchýři, nakonec skončil u doktora a vyfasoval antibiotika. Museli dát pauzu a trochu zpomalit. Jdeme dlouho a nikde hospoda, ani voda, ale zatím je vše ok, opravdové teplo začíná až kolem 10.30. Kafe, dala bych si kafe, po několika km dojdeme na kraj vesnice – města a před námi je reklamní poutač lákající do místního baru (bistra). Je to ale mimo náš směr, ptáme se tedy místních a prý je to kousek, dál se dá pokračovat po silnici ke kostelu a tam se zase vrátit na cestu Camina. Všichni souhlasí a hurá do baru, kde je i malý obchůdek s potravinami. To je ta nejlepší kombinace.
Po kávičkové pauze a malém nákupu vyjdeme ven k silnici, slunko už má pořádnou sílu. Je čas nasadit cosik na hlavu, vytahuju svůj úžasný plátěný klobouk, chlapi mají něco podobného, tedy bez nápisu Nepál a taky v podstatně decentnějším odstínu. Tiri (nevím přepis jména) má barevně vyladěnou i lehkou šálku, kterou pravidelně nosí – v barvě smetanové. Se zájmem si prohlížejí mou výrazně fialovou pokrývku hlavy – těžko bych si klobouk v téhle barvě vybrala (když jsem si ho doma chystala na cestu, vybavila se mi báseň, na kterou jsem kdysi narazila v anglické učebnici – autorka tam pravila něco v tom smyslu, že až zestárne, bude si konečně dělat, co chce a pořídí si fialový klobouk :-)). Začnu jim vysvětlovat, že to fakt není má oblíbená barva, jinak je to ale supr klobouk na cesty a navíc po mamce a od bráchy… oba najednou do toho razantně vstoupí – No, no a s krásným francouzským přízvukem mě přesvědčují, že mi to sluší, že je to very, very feminin, a navíc mi krásně ladí s mými brýlemi. A jo, vůbec mi to nedošlo, brýle loni koupené ve dvojkombinaci modro a vínovofialová… tak teď si připadám jak v holčičím klubu,ti Francouzi… :-)
Konec módního koutku, pokračujeme v cestě a najednou na nás mávají Italky. Čekají u albergue, až se otevře, je před 13h a jsme na místě dnešního noclehu. Máme za sebou 20km, tahle ubytovna je na kraji předměstí. Prý asi 15-20 minut chůze směr město je velký supermarket, kde se dají dokoupit zásoby. V tom horku se nikomu moc nechce, vegetíme venku, opět je tu příjemný prostor s trávníkem a stromy. A noclehárna je nejen prostorná, ale zcela výjimečně i oddělená – zvlášť muži a ženy, tak to by mohlo být míň chrápání. Navíc mám spodní postel a nikdo nade mnou, tolik štěstí najednou.
Navečer vyrazím s mladou německou dvojicí na nákup a kromě jiného kupuju láhev španělského červeného, cena je 1,1e. Opravdu, je tu velký výběr vína v neskutečných cenách (fakt to není krabičák, ale klasická sedmička ve skle :-) Když dorazím zpět a v pěkné jídelně přisednu k ostatním i s lahví, zjišťuju, že Martin též koupil červené a chlubí se, že za necelé 1e. Tož, zveme Francouze, Španělku a další stolovníky. Jsme moc zvědaví, jak budou vína chutnat. Kuchyň i jídelna jsou prostorné, vybavené základním nádobím, no ale…ani jedna sklenička, ani nic podobného. To nás rozveselí a dáváme kolovat lahve – z hrdla do hrdla. Obě vína jsou pitelná, Martinovo chutná o něco více, no jo, jižní Morava umí vybrat.
Závěr dne je velmi pohodový a uvolněný, kromě hovoru a popíjení se zájmem sledujeme francouzské bratry, kteří si dokreslují ilustrace ve svých putovních denících. Ten mladší kreslí častěji portréty, a jeho brácha spíše místa, kterými prochází. Je to moc zajímavá kombinace – dělají si písemné záznamy z putování jako většina poutníků a k tomu přidávají své kresby. Ptám se, kdy s kreslením začali, prý teprve před pár lety.
Je čas zalehnout, co nás asi čeká zítra? 1.letní den, určitě bude zase sluníčkový.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 6. - závěrečná
Kapitola VIII. Požár a Ptakopysk záchrance. Opět se vzbudili do krásného a slunečného rána. Někteří se spokojeně protahovali a s úsměvem vítali nový den. Na Mecháčkovi 2 bylo ale jasně vidět, že se neprobudil do dobré nálady.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 5.
"Vodní hrátky Kapitola VII. „Tak tady jsou,“ ozval se tenký, pronikavý hlásek. Překvapeně se rozhlédli a až teď si všimli modrozelené vážky, která nad nimi kroužila.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 4.
Kapitola VI. STROM záchrance. Sluníčko zašimralo spáče v obličeji, několik ptáků začalo radostně vyzpěvovat a vítat nový den, za nedalekým křovím se mihlo cosi modrooranžového.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 3. Kapitola V.
U jezírka. „Brum, brum, brum, máme velký dům.“, spokojeně si začal prozpěvovat Mecháček 2 a zároveň vesele poskakoval. Ostatní se přidali a v dobré náladě šli dál. Víla chvílemi též hopsala a chvílemi se vznášela.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. část 2.
Kapitola IV. Setkání průzkumnické výpravy s Vílou a Ptakopyskem. „Tož, to je betelné kocór“, s obdivem zvolal Mecháček 1. „Betelné có, kdo hele?“, nechápavě se zeptal Moula.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 531x
Mé běžecké motto, ke kterému jsem se proběhala:
Běh je očistný.
A chodecké, ke kterému jsem se prochodila:
Chůze je osvobozující.