Radomila Antošová
Mé běžecké motto, ke kterému jsem se proběhala:
Běh je očistný.
A chodecké, ke kterému jsem se prochodila:
Chůze je osvobozující.
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 531x
Seznam rubrik
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 6. - závěrečná
Kapitola VIII. Požár a Ptakopysk záchrance. Opět se vzbudili do krásného a slunečného rána. Někteří se spokojeně protahovali a s úsměvem vítali nový den. Na Mecháčkovi 2 bylo ale jasně vidět, že se neprobudil do dobré nálady.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 5.
"Vodní hrátky Kapitola VII. „Tak tady jsou,“ ozval se tenký, pronikavý hlásek. Překvapeně se rozhlédli a až teď si všimli modrozelené vážky, která nad nimi kroužila.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 4.
Kapitola VI. STROM záchrance. Sluníčko zašimralo spáče v obličeji, několik ptáků začalo radostně vyzpěvovat a vítat nový den, za nedalekým křovím se mihlo cosi modrooranžového.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 3. Kapitola V.
U jezírka. „Brum, brum, brum, máme velký dům.“, spokojeně si začal prozpěvovat Mecháček 2 a zároveň vesele poskakoval. Ostatní se přidali a v dobré náladě šli dál. Víla chvílemi též hopsala a chvílemi se vznášela.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. část 2.
Kapitola IV. Setkání průzkumnické výpravy s Vílou a Ptakopyskem. „Tož, to je betelné kocór“, s obdivem zvolal Mecháček 1. „Betelné có, kdo hele?“, nechápavě se zeptal Moula.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi
Kapitola I. O setkání Ptakopyska a Víly pralesní. Funěl, dupal, už mu bylo jedno, že dělá rámus. Hlavně, říkal si, ať už jsem konečně ve vodě. Dvě srnky udiveně sledovaly toho podivného tvora,který vypadal jako ...
Radomila Antošová
Milé české dráhy.
Milé české dráhy, tak vám zas jednou děkuji za zpestření mého života. Při cestě z UL do Ostravy jsem naivně doufala, že cca 20 min bude stačit v Praze na přestup.
Radomila Antošová
Chcete-li světlo, běžte do tmy. 2.část
Pátek: Zápis po meditaci: „Nehledej práci, žij!“ – tak to beru :-) ... jen ještě jak to provést. V nahrávkách na usb jsem objevila meditačně-relaxační hudbu a skvělou, řízenou delší meditaci.
Radomila Antošová
Chcete-li světlo, běžte do tmy.
Místo v srdci – tak to pojmenoval Vladimír, který tohle „hobití“ království spravuje a zvelebuje. Nachází se na Prostějovsku, na kraji lesa a vesničky, kde končí silnice – požehnané místo.
Radomila Antošová
Bylo, nebylo aneb Furt se cosik děje a já to na sebe prásknu.
Možná, že tohle byl jeden z posledních výrazných signálů, který se mnou pohnul, abych už s tím svým rázovitým vyučováním-doučováním-poučováním skončila.
Radomila Antošová
Camino – Den 20. dlouhý a ještě delší noc...Aneb od Mekáče k Mekáči. Stejně jednou zemřem.
Nalodění a odlet z La Coruni proběhne v klidu a na čas. Samotný let si jako vždy užívám, při vzletu nad pobřeží si všimnu toho slavného majáku (nejstarší na světě, jak jsem se dočetla před Cestou).
Radomila Antošová
Camino – Den 19. a 20. Ohňový rituál u majáku, loučení s Finestrou, Španělskem ...
Budím se do krásného, začínajícího rána, je po 6.h a z balkonu se dívám na moře těsně před východem slunka. Moře a k tomu ten tichý čas mezi nocí a dnem.Nechci rušit Debru, na chvíli si lehnu a pak jdu dolů na kafe.
Radomila Antošová
Camino – Den 17. a 18. Neděle v Santiagu
26.6. Ty jo, už 17.den. Ráno si dám nejdříve sprchu, po bídné noci je třeba. Voda je život a pohyb taky. Pak si spravím náladu výbornou snídaní, jsem překvapená výběrem – kafe, mléko, džus, chlebík, máslo,džem, musli...-croisanty.
Radomila Antošová
Camino – Den 16.- Příchod do Santiaga a zoufalé hledání noclehu.
Pedrozo – Santiago de Compostela. 25.6. Den začnu skromnou snídaní – voda a musli tyčinka. V kuchyňském koutku je jen mikrovlnka a vzhledem k včerejšímu svátku nemám nové zásoby.
Radomila Antošová
Camino – Den 15. Arzúa – Pedrozo aneb Od baru k baru.
24.6. Noc je celkem v pohodě, až na jednoho velmi hlasitého spáče, řeže tak, že ani špunty nepomáhají. Pomůže únava a nakonec usnu. Mám zvláštní sny, výjimečně si je ráno i pamatuji. První je o vzdušném balonu.
Radomila Antošová
Camino – Den 14. – Sobrado – Arzúa. Muzika je fajn doping.
23.6. Vstávám těsně po 6.h, věci mám částečně sbalené, tradičně se ale probírám pomalu. Vyjdu na nádvoří, ještě je šero a nejde skoro rozeznat oblohu, zataženo. Beru si vodu a jako velká část poutníků dnes nesnídám.
Radomila Antošová
Camino – Den 13. Witericus – Sobrado. Putování občas bolí, Rusové - mí zachránci.
22.6. Ráno, raníčko, nechce se mi spěchat, nechce se mi odsud. Je tu až moc příjemně a dobře. Dám si v klidu dobrou snídani společně s „Redfordem“, no kdy se mi to zase stane.
Radomila Antošová
Camino – Den 12. Vilalba – Witericus 1.letní a pořádně horký den. Málem zašlápnu psa
A další mě chce sežrat. Aneb – od baru k baru. 21.6. V dobré náladě vstávám v 6h, dám si malou snídani a vyrazím v 7.15. Letní ráno jak namalované,přede mnou jdou staří známí Italové a hned zahnou za roh na kafe.
Radomila Antošová
Camino – Den 11. Abadín – Vilalba - Červené španělské chutná aj z lahve.
20.6. Po bídné noci s šíleným Irem (to zní pikantně, je třeba si přečíst předešlou část :-) vstávám v bojové náladě. Rychle se sbalím a v poloprázdné kuchyni se uklidním fajn snídaní. Odchod v 7.30,
Radomila Antošová
Camino - Den 10. O sole mio ..a psi na cestě
19.6. Ráno raníčko se na nás směje modrou oblohou, na našem patře vstávám jako jedna z prvních – kolem 6.30. Omladina vyspává, můžeme tu být do 9 hodin.
Radomila Antošová
Camino – Den 8. a 9. Chůze je zdravá a první setkání s krajanem.
17.6. Ráno je tradičně mokro a pošmourno, prší ale jen trochu. Dojdu na autobusák a potkám tu dalšího poutníka, který popojíždí do Gijónu, aby dohnal své kamarády. Zůstal ve Villaviciose několik dnů, kvůli puchýřům.
Radomila Antošová
Camino – Den 7. Sedmý den odpočívej (a třeba aj osmý) :-)
16.6. Ráno je pošmourné a mokré, v kuchyňce plno a až moc rušno. Nejvíce tu halasí starší Němci, kteří včera večer prohlašovali, že ráno vyrazí v 6 hodin.
Radomila Antošová
Camino - Den 6. - Kompas ztracen a nalezen
15.6. Ráno opět škrtím bágl a pěchuju vše dovnitř, dnes více ve spěchu. Chci vyrazit sama – vzbudila jsem se s tím pocitem, aspoň ráno – hodinu, dvě – chci jít sama a mít ten čas jen pro sebe. Bez řečí, bez povídání.
Radomila Antošová
Camino – Den 5. – Jde se dál, aneb z azura do lijáku.
A zas na cestě. Ráno je sluníčkové, postupně se vyjasňuje. Je takový ten krásně jiskřivý den, kdy stačí jen se zhluboka nadechnout a je vám dobře. Před odchodem se Carol dohaduje s německým „zpěvákem“ o jakési muzice.
Radomila Antošová
Májová veselice pražská aneb Zbláznila ses? - Jo. Bo !!!
Zbláznila ses?, vyhrkne Petr,když mu, už asi potřetí řeknu, že jde fakt o maraton, celý maraton, žádný půlmaraton ani zkrácená verze. Jo, odpovím bez přemýšlení. To je přece, začne Petr- já vím, 42km a pár metrů. Je rozhodnuto.
| předchozí | 1 2 | další |
